Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения À une Madone на чешский язык.

Madoně

Chci tobě postavit, ó, Madono, má paní,
já oltář podzemní, kde hloub je mého lkání,
a tam, kde nejtmavší je srdce mého kout,
prost hledů výsměšných, a vášně světských pout,
ti hloubit výklenek, jejž email modří, zlatí,
kde, Socha v úžasu, se budeš vztyčovati.
Můj uhlazený Verš, mříž čistá z ocele,
kam křišťálový rým své hvězdy nastele,
Korunu obrovskou ti uplete kol skrání;
a v Žárlivosti své, ó, smrtelná má Paní,
Plášť tobě vytesám, jak barbarů je mrav,
tak tuhý, těžký tak, a pod ním pochyb háv,
jenž jako strážnice by obklopil tvé vnady;
ne Perlou lemován, leč slzí mojich řady!
Má Vášeň pohnutá tvůj řasný bude šat,
má Vášeň vlnivá, jež vzestup má i spád,
se houpe na hrotech a v údolí se klade,
a halí polibkem pleť růžnou, bílou všade.
Střevíce hedvábné ti z Úcty vyrobím,
by pokořily se pak božským nožkám tvým,
jež měkkým objetím by svým je objímaly,
jak věrná odlika jich otisk měly stálý.
A nemohu-li ti přes všecku píli svou
za Podnož vykrojit i Lunu stříbrnou,
já Hada podložím, jenž v nitro mé se vpíjí,
k tvým patám, s výsměchem bys podeptala šíji
ty, kněžno vítězná, jež výkupem jsi vin,
té hnusné obludě, a plné záští, slin.
Mé spatříš Myšlenky, jež jako Svíce v roji,
před květným oltářem všech Panen Kněžny stojí,
v strop modře zbarvený svůj hvězdný strouce lesk,
že stále k tobě zří jich očí žhavý blesk.
Jak láskou, obdivem, vše k tobě ve mně plane,
vše Myrrhou, Benzoem a Kadidlem se stane,
a k tobě, vrchole ty bílý, sněživý,
se v Parách ponese vždy Duch můj bouřlivý.
Bych v tobě doplnil pak Mariiny rysy
a lásku prokázal, jež s barbarstvím se mísí,
ó, černá Rozkoši! já z Hříchů hlavních sám,
kat plný výčitek, Dýk sedm udělám,
všech dobře broušených, a, kejklíř bez soustrasti,
tvou lásku nejhlubší si za cíl budu klásti,
a všechny ponořím v tvé Srdce cukající,
v tvé Srdce krvavé, v tvé Srdce mokvající! 

À une Madone

Ex-voto dans le goût espagnol.

Je veux bâtir pour toi, Madone, ma maîtresse,
Un autel souterrain au fond de ma détresse,
Et creuser dans le coin le plus noir de mon coeur,
Loin du désir mondain et du regard moqueur,
Une niche, d'azur et d'or tout émaillée,
Où tu te dresseras, Statue émerveillée.
Avec mes Vers polis, treillis d'un pur métal
Savamment constellé de rimes de cristal,
Je ferai pour ta tête une énorme Couronne ;
Et dans ma jalousie, ô mortelle Madone,
Je saurai te tailler un Manteau, de façon
Barbare, roide et lourd, et doublé de soupçon,
Qui, comme une guérite, enfermera tes charmes ;
Non de Perles brodé, mais de toutes mes Larmes !
Ta Robe, ce sera mon Désir, frémissant,
Onduleux, mon Désir qui monte et qui descend,
Aux pointes se balance, aux vallons se repose,
Et revêt d'un baiser tout ton corps blanc et rose.
Je te ferai de mon Respect de beaux Souliers
De satin, par tes pieds divins humiliés,
Qui, les emprisonnant dans une molle étreinte,
Comme un moule fidèle en garderont l'empreinte.
Si je ne puis, malgré tout mon art diligent,
Pour Marchepied tailler une Lune d'argent,
Je mettrai le Serpent qui me mord les entrailles
Sous tes talons, afin que tu foules et railles,
Reine victorieuse et féconde en rachats,
Ce monstre tout gonflé de haine et de crachats.
Tu verras mes Pensers, rangés comme les Cierges
Devant l'autel fleuri de la Reine des Vierges,
Étoilant de reflets le plafond peint en bleu,
Te regarder toujours avec des yeux de feu ;
Et comme tout en moi te chérit et t'admire,
Tout se fera Benjoin, Encens, Oliban, Myrrhe,
Et sans cesse vers toi, sommet blanc et neigeux,
En Vapeurs montera mon Esprit orageux.

Enfin, pour compléter ton rôle de Marie,
Et pour mêler l'amour avec la barbarie,
Volupté noire ! des sept Péchés capitaux,
Bourreau plein de remords, je ferai sept Couteaux
Bien affilés, et, comme un jongleur insensible,
Prenant le plus profond de ton amour pour cible,
Je les planterai tous dans ton Coeur pantelant,
Dans ton Coeur sanglotant, dans ton Coeur ruisselant !

Последние стихотворения