Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения
«Le Jeu»
на чешский язык.

Hra

V svých křeslech uvadlých — milostnic starých řada
čerň na svém obrví, zrak zhoubný, znavený,
a upejpají se a z uší suchých spadá
jim zdoba chřestící: kov, drahé kameny;

kol stolů zelených jen bez úst obličeje,
jen ústa bez barev, a zubů nemají,
řad prstů, v pekelné jenž horečce se chvěje,
kdy v ňadrech dmoucích se, neb kapsách hledají;

šik lustrů špinavých, kde stropy, plny špíny,
a lampy ohromné, svůj vrhající svit
v skráň slavných básníkův a v tmavé její stíny,
již jdou sem, krvavé své poty utratit;

to černý obraz byl, jejž zřel jsem v noci snivé,
jak rozkládá se mi před jasným pohledem.
A sebe viděl jsem, jak v noci mlčenlivé
jsem, opřen o loket, byl v koutku chladný, něm,

těm lidem závidě všem vášně jejich tuhé,
a starých nevěstek tu bujnost dojemnou;
ten o starou svou čest, a o svou krásu druhé,
jak drze smlouvali se všichni přede mnou!

Děs jal mne, ubohým že závidím jich štěstí,
když běží k propasti, jež číhá zívajíc,
a syti krve své, by vůbec chtěli nésti
spíš bolest, nežli smrt, a peklo, nežli nic!

Le Jeu

Dans des fauteuils fanés des courtisanes vieilles,
— Fronts poudrés, sourcils peints sur des regards d’acier, —
Qui s’en vont brimbalant à leurs maigres oreilles
Un cruel et blessant tic-tac de balancier ;

Autour des verts tapis des visages sans lèvre,
Des lèvres sans couleur, des mâchoires sans dent,
Et des doigts convulsés d’une infernale fièvre,
Fouillant la poche vide ou le sein palpitant ;

Sous de sales plafonds un rang de pâles lustres
Et d’énormes quinquets projetant leurs lueurs
Sur des fronts ténébreux de poètes illustres
Qui viennent gaspiller leurs sanglantes sueurs :

— Voilà le noir tableau qu’en un rêve nocturne
Je vis se dérouler sous mon œil clairvoyant ;
Moi-même, dans un coin de l’antre taciturne,
Je me vis accoudé, froid, muet, enviant,

Enviant de ces gens la passion tenace,
De ces vielles putains la funèbre gaîté,
Et tous gaillardement trafiquant à ma face,
L’un de son vieil honneur, l’autre de sa beauté !

Et mon cœur s’effraya d’envier le pauvre homme
Qui court avec ferveur à l’abîme béant,
Et, soûlé de son sang, préférerait en somme
La douleur à la mort et l’enfer au néant !

Последние стихотворения