Виктор Гюго (Victor Hugo) (1802-1885)
французский писатель, одна из главных фигур французского романтизма, политический и общественный деятель

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения
«Le poëte s’en va dans les champs ; il admire»
на чешский язык.

Jde básník do polí

Jde básník do polí, jde v úvaly a háje
a všemu naslouchá, sám v sobě lýru maje,
a všecky květiny, vše květy, jak jej zhlednou,
před jejichž barvami rubínů nachy zblednou,
jež svojí pestrostí zahanbí ohon pávů,
jenž zlato květů svých neb azur kryjí v trávu,
by přivítaly jej, svůj kalich uklanějí,
tu cudně kloní se, tam koketně se smějí
a zcela koketně jak sluší kráskám v taji:
„Hle, miláček náš jde,“ na vzájem šepotají.
A stromy hluboké žijící v lesa hloubi,
v nichž zář a stínů hra se v zmatek hlasů snoubí,
tu staré olšiny a buky, lípy, jívy
a vrba vrasčitá, dub ctihodný a snivý,
jilm s černou haluzí, jejž šedivý mech tíží,
jak derviši se hnou, když Mufti k nim se blíží,
jej zdraví hluboce a uklánějí k zemi
své hlavy listnaté, vous z břečťanu, a němy
na čele jeho zří jas myšlenky a dumy.
„On snílek náš, to on,“ si tiše spolu šumí.

Le poëte s’en va dans les champs ; il admire

Le poëte s’en va dans les champs ; il admire,
Il adore ; il écoute en lui-même une lyre ;
Et le voyant venir, les fleurs, toutes les fleurs,
Celles qui des rubis font pâlir les couleurs,
Celles qui des paons même éclipseraient les queues,
Les petites fleurs d’or, les petites fleurs bleues,
Prennent, pour l’accueillir agitant leurs bouquets,
De petits airs penchés ou de grands airs coquets,
Et, familièrement, car cela sied aux belles :
— Tiens ! c’est notre amoureux qui passe ! disent-elles.
Et, pleins de jour et d’ombre et de confuses voix,
Les grands arbres profonds qui vivent dans les bois,
Tous ces vieillards, les ifs, les tilleuls, les érables,
Les saules tout ridés, les chênes vénérables,
L’orme au branchage noir, de mousse appesanti,
Comme les ulémas quand paraît le muphti,
Lui font de grands saluts et courbent jusqu’à terre
Leurs têtes de feuillée et leurs barbes de lierre,
Contemplent de son front la sereine lueur,
Et murmurent tout bas : C’est lui ! c’est le rêveur !

Последние стихотворения