Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения
«Le Crépuscule du soir»
на чешский язык.

Večerní soumrak

Když přítel zlosyna, když Večer zavítá,
se plíže jako vlk a jako bandita,
tu nebe nad námi jak kopule se sklene,
a člověk ve zvíře se změní nezkrocené.

Buď vítán, Večere, buď vítán, pozdraven:
„Dnes pracoval jsem dost,“ když člověk unaven
si právem říci smí, když duše zkormoucená
si v tobě oddechne, jež krutým bolem stená,
v sen hlavu učenec když těžkou ukládá,
když dělník vysílen v své lůžko upadá.

Než duchů nečistých tu chvíli k nám se vrací
a vzduchem víří dav; k své každý spěchá práci,
tu v okno narazí, tu tkne se veřejí.
Když lampy v ulici se větrem zachvějí,
tu Prostituce hned své počne závody;
tak všemi mravenci se hrnou východy.
A jako nepřítel, když útok chystá městu,
i ona pokrytou a tajnou hledá cestu,
tím městem bahna dál a dál se rozprostírá
jak červ, jenž člověku až do masa se vžírá.

Pak zvuky budí se: tam parterre zahlučí,
tam syčí kuchyně, zde hudba zabručí,
a v restaurace, hra kam volá na zábavu,
se tlačí nevěstka i taškář v hustém davu.
I zloděj vstává teď, jenž nezná slitování
a nemá pokoje, se po své práci shání,
tu dvéře otvírá, tam páčí pokladnici,
by žil dnů několik, svou oblék’ milostnici.

V tu těžkou hodinu vstup do sebe, můj duchu
vstup do sebe a sluch svůj zavři tomu ruchu.
To chvíle, bolesti kdy nemoc přidává!
Tu hrdlo škrtí Noc, tu chorým nastává
jich hodinka, kdy dát se cestou mají k hrobu:
jich vzdechy naplní se špitál v onu dobu.
Kdo domů vrátí se, když sedět budou spolu
ti, kdo jej milují, u večerního stolu?

Však mnohý nepoznal té slasti, kterou kyne
nám krb ten domácí a, ani neživ, hyne. 

Le Crépuscule du soir

Voici le soir charmant, ami du criminel ;
Il vient comme un complice, à pas de loup ; le ciel
Se ferme lentement comme une grande alcôve,
Et l’homme impatient se change en bête fauve.

Ô soir, aimable soir, désiré par celui
Dont les bras, sans mentir, peuvent dire : Aujourd’hui
Nous avons travaillé ! — C’est le soir qui soulage
Les esprits que dévore une douleur sauvage,
Le savant obstiné dont le front s’alourdit,
Et l’ouvrier courbé qui regagne son lit.
Cependant des démons malsains dans l’atmosphère
S’éveillent lourdement, comme des gens d’affaire,
Et cognent en volant les volets et l’auvent.
À travers les lueurs que tourmente le vent
La Prostitution s’allume dans les rues ;
Comme une fourmilière elle ouvre ses issues ;
Partout elle se fraye un occulte chemin,
Ainsi que l’ennemi qui tente un coup de main ;
Elle remue au sein de la cité de fange
Comme un ver qui dérobe à l’Homme ce qu’il mange.
On entend çà et là les cuisines siffler,
Les théâtres glapir, les orchestres ronfler ;
Les tables d’hôte, dont le jeu fait les délices,
S’emplissent de catins et d’escrocs, leurs complices,
Et les voleurs, qui n’ont ni trêve ni merci,
Vont bientôt commencer leur travail, eux aussi,
Et forcer doucement les portes et les caisses
Pour vivre quelques jours et vêtir leurs maîtresses.

Recueille-toi, mon âme, en ce grave moment,
Et ferme ton oreille à ce rugissement.
C’est l’heure où les douleurs des malades s’aigrissent !
La sombre Nuit les prend à la gorge ; ils finissent
Leur destinée et vont vers le gouffre commun ;
L’hôpital se remplit de leurs soupirs. — Plus d’un
Ne viendra plus chercher la soupe parfumée,
Au coin du feu, le soir, auprès d’une âme aimée.

Encore la plupart n’ont-ils jamais connu
La douceur du foyer et n’ont jamais vécu !

Последние стихотворения