Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения
«Le Vin des chiffonniers»
на чешский язык.

Víno hadrářů

Jak často, lucerna když rudým svitem plane,
jejž vítr rozšlehá, v sklo buše utýrané,
tu v srdci předměstí, bludišti blátivém,
kde lidství kňučívá v svém kvasu bouřlivém,

lze vidět hadráře, jenž hlavu vznést se snaží,
jde, stále klopýtá, jak básník — do zdí vráží,
nic nedbá poddaných svých, donašečů všech,
a celý rozplývá se v slavných záměrech.

On zákon vznešený a slavné sliby dává,
zlé k zemi poráží, neb oběť pozvedává,
a tam, kde baldachýn se nebes rozvíjí,
on vlastní ctnosti své se leskem opíjí.

Ti lidé, domácnost jež mrzutostí týrá,
jež práce zkrušuje a stáří těžce svírá,
když lámou, kroutí se pod hadrů přívalem,
jež Paříž vyvrhla v tom děsném zmatku svém,

se domů vracejí a sudem voní celí,
a s nimi druhové jdou, v bitvách zšedivělí,
knír mají, visící jak stará korouhev,
— a brány vítězné a květy, zástav zjev

se tyčí před nimi a kouzlem slávy hýří!
A v zářné orgii, v níž ohlušuje, víří,
hluk bubnů, polnice, a křik a slunce svit,
lesk slávy nesou ti, kde lid je láskou zpit!

Tak révy tok, kde je proud Lidstva nesmyslný,
jak Paktol zářivý, své zlaté valí vlny,
by hrdlem člověka své činy opěval
a dary panuje, jak vládne pravý král.

By starých proklatců, již umírají v tichu,
netečnost zkolébal a všechny vzteky hříchů,
Bůh, výčitkami jat, sen poslal v země klín;
a člověk Víno dal, jež Slunce svatý syn!

Le Vin des chiffonniers

Souvent, à la clarté rouge d’un réverbère
Dont le vent bat la flamme et tourmente le verre,
Au cœur d’un vieux faubourg, labyrinthe fangeux
Où l’humanité grouille en ferments orageux ;

On voit un chiffonnier qui vient, hochant la tête,
Buttant, et se cognant aux murs comme un poëte,
Et, sans prendre souci des mouchards, ses sujets,
Épanche tout son cœur en glorieux projets.

Il prête des serments, dicte des lois sublimes,
Terrasse les méchants, relève les victimes,
Et sous le firmament comme un dais suspendu
S’enivre des splendeurs de sa propre vertu.

Oui, ces gens harcelés de chagrins de ménage,
Moulus par le travail et tourmentés par l’âge,
Éreintés et pliant sous un tas de débris,
Vomissement confus de l’énorme Paris,

Reviennent, parfumés d’une odeur de futailles,
Suivis de compagnons, blanchis dans les batailles,
Dont la moustache pend comme les vieux drapeaux.
Les bannières, les fleurs et les arcs triomphaux

Se dressent devant eux, solennelle magie !
Et dans l’étourdissante et lumineuse orgie
Des clairons, du soleil, des cris et du tambour,
Ils apportent la gloire au peuple ivre d’amour !

C’est ainsi qu’à travers l’Humanité frivole
Le vin roule de l’or, éblouissant Pactole ;
Par le gosier de l’homme il chante ses exploits
Et règne par ses dons ainsi que les vrais rois.

Pour noyer la rancœur et bercer l’indolence
De tous ces vieux maudits qui meurent en silence,
Dieu, touché de remords, avait fait le sommeil ;
L’Homme ajouta le Vin, fils sacré du Soleil !

Последние стихотворения