Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения La Chevelure на чешский язык.

Vlasy

Ó, rouno ježto se až k límci rozkadeří!
Ó, vonné kučery, v nichž možno lenost znát!
Ó, zápale! Bych dnes moh’ v alkovny své šeři
ty složit vzpomínky, jež se v tom vlasu čeří,
jím budu ve vzduchu tak jako šátkem vlát!

I snivá Asie, žár v poafrickém kraji,
ten celý vzdálený a skoro zašlý svět,
v tvých žije hlubinách, ty vůně plný háji!
Jak jiní duchové se v hudbě kolébají,
tak můj, ó, lásko má, v tvé vůni zůstal tkvět.

Tam sestoupím, kde strom a člověk, samá šťáva,
pln mdloby poklesá dnů žárem znavený;
ó, mocné vlasy, nes mne vlna vaše dravá!
Ó, moře ebenu, jsou v tobě snění žhavá,
jsou plachty, veslaři, a stěžně, plameny!

Tu přístav hlučící, kde velkým douškem píti
smí vůni duše má a zvuk a barvy blesk;
kde lodi hedvábem a zlatem hladkým svítí,
a ve svém náručí chtí slávu uzavříti
té čisté oblohy, v níž chví se věčný lesk.

Svou hlavu ponořím, již lásky závrať sklání,
v ten černý oceán, v němž druhý zas je skryt;
a duch můj zjemnělý tvé sladké kolotání
by, plodná zahálko, a stálé kolébání
tvé, vonná lenosti, tam doved’ objevit!

Mně, modré vlasy, jež tmy napiaté jste stanem,
se vámi blankytná zas vrací dálava;
na břehu zkroucených těch proudů, měkce stlaném,
já žhavě opíjím se v dechu promíchaném,
jejž olej z kokosu, deht, muškát vydává.

Dál! Na vždy! Ruka má v tvých těžkých vlasů klíně
set bude rubíny, a safír, perel vděk,
bys nikdy vášně mé ty neodmítla líně!
Což nejsi oasou, kde sním, a lahví z dýně,
z níž dlouhým douškem pít chci víno vzpomínek? 

La Chevelure

Ô toison, moutonnant jusque sur l’encolure !
Ô boucles ! Ô parfum chargé de nonchaloir !
Extase ! Pour peupler ce soir l’alcôve obscure
Des souvenirs dormant dans cette chevelure,
Je la veux agiter dans l’air comme un mouchoir !

La langoureuse Asie et la brûlante Afrique,
Tout un monde lointain, absent, presque défunt,
Vit dans tes profondeurs, forêt aromatique !
Comme d’autres esprits voguent sur la musique,
Le mien, ô mon amour ! nage sur ton parfum.

J’irai là-bas où l’arbre et l’homme, pleins de sève,
Se pâment longuement sous l’ardeur des climats ;
Fortes tresses, soyez la houle qui m’enlève !
Tu contiens, mer d’ébène, un éblouissant rêve
De voiles, de rameurs, de flammes et de mâts :

Un port retentissant où mon âme peut boire
À grands flots le parfum, le son et la couleur ;
Où les vaisseaux, glissant dans l’or et dans la moire,
Ouvrent leurs vastes bras pour embrasser la gloire
D’un ciel pur où frémit l’éternelle chaleur.

Je plongerai ma tête amoureuse d’ivresse
Dans ce noir océan où l’autre est enfermé ;
Et mon esprit subtil que le roulis caresse
Saura vous retrouver, ô féconde paresse,
Infinis bercements du loisir embaumé !

Cheveux bleus, pavillon de ténèbres tendues,
Vous me rendez l’azur du ciel immense et rond ;
Sur les bords duvetés de vos mèches tordues
Je m’enivre ardemment des senteurs confondues
De l’huile de coco, du musc et du goudron.

Longtemps ! toujours ! ma main dans ta crinière lourde
Sèmera le rubis, la perle et le saphir,
Afin qu’à mon désir tu ne sois jamais sourde !
N’es-tu pas l’oasis où je rêve, et la gourde
Où je hume à longs traits le vin du souvenir ?

Последние стихотворения