Виктор Гюго (Victor Hugo) (1802-1885)
французский писатель, одна из главных фигур французского романтизма, политический и общественный деятель

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Malédiction на чешский язык.

Prokletí

Ať bloudí bez klidu již schýlen v zem, ač mlád,
na poušti bez konce, kde začne slunce plát,
            jak na obzor se vznese,
ať prchá nocí dál štván jako černý vrah,
ať, kam se obrátí, za sebou slyší v tmách
            krok cizí, ať se třese!

Po hladkých ledovcích jak ostří širočiny
ať klouže, padá hloub a padá ve skal klíny,
            se nehty chytá o jich štít,
ať za jiného jat, živ do kola je vpleten
ať řve: „Jsem nevinen!“ pak celý krví zhněten
            on budiž na kříž vbit!

Ať prostovlasý tam a s modrým visí rtem,
ať lysou kostru, smrt zří s šklebným úsměvem,
            jak stále blíže k němu leze,
ať jeho mrtvola dál žije, trpí zas,
ať cítí smrti hlod a rvaní v každý čas,
            kdy její zub se po něm sveze!

Ať nežije pak víc a není ani duší,
ať nahé tělo mu žár slunce — žhne a suší,
            ať déšť jej omývá!
Ať probudí se zas noc každou v mlhy kouři,
ať slintá nadarmo, pod spáry ptáků v bouři
            se hrůzou zachvívá! 

Malédiction

                           Ed altro disse : ma non l’ho a mente.

                                                         Dante.
                           Et d’autres choses encore ; 
                           mais je ne les ai plus dans l’esprit.

Qu’il erre sans repos, courbé dès sa jeunesse,
En des sables sans borne où le soleil renaisse
             Sitôt qu’il aura lui !
Comme un noir meurtrier qui fuit dans la nuit sombre,
S’il marche, que sans cesse il entende dans l’ombre
             Un pas derrière lui !

En des glaciers polis comme un tranchant de hache,
Qu’il glisse, et roule, et tombe, et tombe, et se rattache
             De l’ongle à leurs parois !
Qu’il soit pris pour un autre, et, râlant sur la roue,
Dise : Je n’ai rien fait ! et qu’alors on le cloue
             Sur un gibet en croix !

Qu’il pende échevelé, la bouche violette !
Que, visible à lui seul, la mort, chauve squelette,
             Rie en le regardant !
Que son cadavre souffre, et vive assez encore
Pour sentir, quand la mort le ronge et le dévore,
             Chaque coup de sa dent !

Qu’il ne soit plus vivant, et ne soit pas une âme !
Que sur ses membres nus tombe un soleil de flamme
             Ou la pluie à ruisseaux !
Qu’il s’éveille en sursaut chaque nuit dans la brume,
Et lutte, et se secoue, et vainement écume
             Sous des griffes d’oiseaux !

Последние стихотворения