Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Les Phares на чешский язык.

Majáky

Rubens, to Lethe jest, to sad jest lenosti,
kde nelze milovat, poduška těl to svěží,
kde žití burácí, se zmítá s prudkostí
a ve vzduchu jak vzduch, jak v moři moře běží;

Da Vinci, zrcadlo jest hluboké, kde tíhnou
v dál luzní andělé, s úsměvem sladkým plují
a v sosnách, ledovcích se tajuplně mihnou,
jež stínem se všech stran kraj jejich obklopují;

Rembrandt, to hospital, kde kvílí vzdech a vzdech,
zdi jehož jediný kříž zdobí, v mroucích hlas
kde dýchá modlitba kol hnisu u ran všech,
a zimní paprslek kamž v jeden padne ráz;

Angelo místo je, kde Herkulové v směsi
se s Kristy splétají, a příšery kde tmou
obrovské v soumraku a vzpřímeny svět děsí,
jak prsty roztáhnou, tak rubáše své rvou.

Zuřivost boxera i s fauna chlipností
jenž sbíráš s půvaby žoldáků, srdcem divý
a zpupný člověče, však s tělem v křehkosti,
Pugete, trestanců císaři zádumčivý;

Watteau, ten karneval, kde jak motýli lítá
dav srdcí vznešených, se míhá zářící,
do čerstvých dekorac kde lustrů světlo kmitá,
a závrať rozlívá v ples tento vířící;

Goya, sen upíra, pln děsů neznámých,
zárodků, na hodech jež o sabbatu vraždí,
se zrcadly rej bab a dětí nahatých,
jenž vjíždí do punčoch, čím démony zlé dráždí;

Krvavé jezero, kde sosen stín vždy svěží,
kde byt zlých Andělů, to Delacroix jest,
kde nebem truchlivým fanfary divné běží,
jak harfy ztlumené, harf Weberových zvěst;

Ty kletby, rouhání, ty nářky, vzdechy, steny,
ty slzy, výkřiky, ten vzruch, ta Te Deum,
sterými bludišti jsou ohlas opáčený,
pro srdce smrtelné toť božské opium!

To výkřik opáčen je stráží tísícerou,
toť heslo slané dál heroldů tisíci,
na věží tisíci to maják jest v noc šerou,
křik lovců ztracených v hvozd velký, mlčící!

Toť vskutku největší je svědectví, ó Pane,
jež člověk může dát o svojí hodnosti,
ten žhoucí od věků vzdech, který k věkům vane
a zmírá na břehu tvé, Bože, věčnosti! 

Les Phares

Rubens, fleuve d’oubli, jardin de la paresse,
Oreiller de chair fraîche où l’on ne peut aimer,
Mais où la vie afflue et s’agite sans cesse,
Comme l’air dans le ciel et la mer dans la mer ;

Léonard de Vinci, — miroir profond et sombre,
Où des anges charmants, avec un doux souris
Tout chargé de mystère, apparaissent à l’ombre
Des glaciers et des pins qui ferment leur pays ;

Rembrandt, — triste hôpital tout rempli de murmures,
Et d’un grand crucifix décoré seulement,
Où la prière en pleurs s’exhale des ordures,
Et d’un rayon d’hiver traversé brusquement ;

Michel-Ange, — lieu vague où l’on voit des Hercules
Se mêler à des Christs, et se lever tout droits
Des fantômes puissants, qui dans les crépuscules
Déchirent leur suaire en étirant leurs doigts ;

Colères de boxeur, impudences de faune,
Toi qui sus ramasser la beauté des goujats,
Grand cœur gonflé d’orgueil, homme débile et jaune,
Puget, mélancolique empereur des forçats ;

Watteau, — ce carnaval, où bien des cœurs illustres,
Comme des papillons, errent en flamboyant,
Décors frais et léger éclairés par des lustres
Qui versent la folie à ce bal tournoyant ;

Goya, — cauchemar plein de choses inconnues,
De fœtus qu’on fait cuire au milieu des sabbats,
De vieilles au miroir et d’enfants toutes nues
Pour tenter les Démons ajustant bien leurs bas ;

Delacroix, — lac de sang hanté des mauvais anges,
Ombragé par un bois de sapins toujours vert,
Où, sous un ciel chagrin, des fanfares étranges
Passent, comme un soupir étouffé de Weber ;

Ces malédictions, ces blasphèmes, ces plaintes,
Ces extases, ces cris, ces pleurs, ces Te Deum,
Sont un écho redit par mille labyrinthes ;
C’est pour les cœurs mortels un divin opium.

C’est un cri répété par mille sentinelles,
Un ordre renvoyé par mille porte-voix ;
C’est un phare allumé sur mille citadelles,
Un appel de chasseurs perdus dans les grands bois !

Car c’est vraiment, Seigneur, le meilleur témoignage
Que nous puissions donner de notre dignité
Que ce long hurlement qui roule d’âge en âge,
Et vient mourir au bord de votre éternité !

Последние стихотворения