|
||
|
|
Главная • Стихи по темам Поэты по популярности • Top 100 стихотворений |
|
Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867) Перевод стихотворения Une Charogne на чешский язык. Mrcha Zda, drahá, vzpomínáš, co viděli jsme dnes ve sladkém svitu rána? V záhybu silnice ležela mrcha kdes, kde štěrkem cesta stlána. Své nohy do výše jak žena opilá, jed potící a žhoucí cynicky lhostejně své břicho odkryla, výpary kolem stroucí. A slunce sálalo na tuto zdechlinu, jak péci by ji chtělo a stokrát přírodě v tu vrátit vteřinu, co dříve v celku dlelo. A slunce hledělo nádhernou na mrchu, jež jako květ se stkvěla a silně páchnula na trávy povrchu, div že jsi neomdlela. A vířících much pln byl hnijící již bok, z kad vylézala chasa červů se líhnoucích, hustých jak černý mok přes živé hadry masa. To všecko stoupalo jak vlna v tvarů stech, a tryskalo a vřelo, že řek’ bys, ožilo, kýs nadchnul je zas dech, a rostlo toto tělo. A hudbou podivnou ten svět se zachvíval, jak vlna, vítr lítá, jak zrní, v rhytmickém jímž spádu blíž i v dál v řešetě mlatec zmítá. A tvary mizely a nebyly než sen, jen pouhá skizza stinná, na plátně umělec již zapomněl, již jen si matně připomíná. Za skalou neklidně se krčil lítý pes, nás měřil hněvným okem, na chvíli čekaje, kdy na mrchu by kles’, na hnát, jejž pustil, skokem. A této hnilobě zde ve výparech zlých se budeš rovnat zcela, ty slunce, anděle, ty hvězdo nocí mých, ty moje vášni vřelá! Ty, vděků královno, tak budeš zapáchat po sledním pomazání, až k hnití v hřbitovních trav uloží tě chlad, v změť kostí, moje paní! Však potom, kráso má! rci klidně v červů svár, již polibky tě zkruší, že božskou podstatu i mrtvé lásky tvar v své zachoval jsem duši! Перевод: Ярослав Врхлицкий (1853-1912) Une Charogne Rappelez-vous l'objet que nous vîmes, mon âme,
Ce beau matin d'été si doux :
Au détour d'un sentier une charogne infâme
Sur un lit semé de cailloux,
Les jambes en l'air, comme une femme lubrique,
Brûlante et suant les poisons,
Ouvrait d'une façon nonchalante et cynique
Son ventre plein d'exhalaisons.
Le soleil rayonnait sur cette pourriture,
Comme afin de la cuire à point,
Et de rendre au centuple à la grande Nature
Tout ce qu'ensemble elle avait joint ;
Et le ciel regardait la carcasse superbe
Comme une fleur s'épanouir.
La puanteur était si forte, que sur l'herbe
Vous crûtes vous évanouir.
Les mouches bourdonnaient sur ce ventre putride,
D'où sortaient de noirs bataillons
De larves, qui coulaient comme un épais liquide
Le long de ces vivants haillons.
Tout cela descendait, montait comme une vague,
Ou s'élançait en pétillant ;
On eût dit que le corps, enflé d'un souffle vague,
Vivait en se multipliant.
Et ce monde rendait une étrange musique,
Comme l'eau courante et le vent,
Ou le grain qu'un vanneur d'un mouvement rythmique
Agite et tourne dans son van.
Les formes s'effaçaient et n'étaient plus qu'un rêve,
Une ébauche lente à venir,
Sur la toile oubliée, et que l'artiste achève
Seulement par le souvenir.
Derrière les rochers une chienne inquiète
Nous regardait d'un oeil fâché,
Epiant le moment de reprendre au squelette
Le morceau qu'elle avait lâché.
- Et pourtant vous serez semblable à cette ordure,
A cette horrible infection,
Etoile de mes yeux, soleil de ma nature,
Vous, mon ange et ma passion !
Oui ! telle vous serez, ô la reine des grâces,
Après les derniers sacrements,
Quand vous irez, sous l'herbe et les floraisons grasses,
Moisir parmi les ossements.
Alors, ô ma beauté ! dites à la vermine
Qui vous mangera de baisers,
Que j'ai gardé la forme et l'essence divine
De mes amours décomposés !Переводы стихотворений поэта на чешский язык Переводы стихотворений поэта на другие языки |
||
|
|
||
Французская поэзия | ||