Шарль Леконт де Лиль (Charles Leconte de Lisle) (1818-1894)
французский поэт, глава Парнасской школы

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Pan на чешский язык.

Pan

Vzduch světlý, Erebos i s mořem neplodným
i propast eterná, jež plna zářných hvězd,
i Gaia pradávná, jež matkou Obrů jest,
i vichrů divý sbor, jenž křídlem těkavým
štve mraky půlnoci, co neustává plést
blesk, z nebes, která hřmí, pruh zlata v peruť jim —
zda, světa podstato, Ty, Pane, nejsi vším?

Ó, božský Satyre, k šílenství veselý,
z tvé věčné Syringy dech nesmírnosti splývá,
v ní všecko naříká a chví se, vzdychá, zpívá;
spal kosmos v očích tvých, jej darmo držely
a proudný, v změnách všech, ať zářný, setmělý.
Tak hory, lesy proud, bůh, člověk, kypěly,
se stále množíce z Tvých zornic od jakživa!

Ó, Pane, bezedný, vždy stár a nový zas,
jímž plane z daleka pro lepší lidský rod
pochodně zbytečny, kdes v šeru matný jas,
tož Naděj neplodná, tvé lákadlo a svod,
jenž věky svého snu jak chvíle, jež má čas,
svou pečeť vtisknuv jim do Lehty valíš vod,
ty Hrobe, Počátku, buď zdráv a náš slyš hlas!

Pan

Pan d’Arcadie, aux pieds de chèvre, au front armé
De deux cornes, bruyant, et des pasteurs aimé,
Emplit les verts roseaux d’une amoureuse haleine.
Dès que l’aube a doré la montagne et la plaine,
Vagabond, il se plaît aux jeux, aux chœurs dansants
Des Nymphes, sur la mousse et les gazons naissants.
La peau du lynx revêt son dos ; sa tête est ceinte
De l’agreste safran, de la molle hyacinthe ;
Et d’un rire sonore il éveille les bois.
Les Nymphes aux pieds nus accourent à sa voix,
Et légères, auprès des fontaines limpides,
Elles entourent Pan de leurs rondes rapides.
Dans les grottes de pampre, au creux des antres frais,
Le long des cours d’eau vive échappés des forêts,
Sous le dôme touffu des épaisses yeuses,
Le Dieu fuit de midi les ardeurs radieuses ;
Il s’endort ; et les bois, respectant son sommeil,
Gardent le divin Pan des flèches du Soleil.
Mais sitôt que la Nuit, calme et ceinte d’étoiles,
Déploie aux cieux muets les longs plis de ses voiles,
Pan, d’amour enflammé, dans les bois familiers
Poursuit la vierge errante à l’ombre des halliers,
La saisit au passage ; et, transporté de joie,
Aux clartés de la lune, il emporte sa proie.

Последние стихотворения