Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Le balcon на чешский язык.

Balkon

Ó, máti vzpomínek, ty paní všechněch paní,
ty, všecka radost má! ty, všecka povinnost!
ty sobě vzpomeneš na krásu objímání,
a krbu příjemnost a večerů těch skvost,
ó, máti vzpomínek, ty paní všechněch paní!

Ty jasné večery, tak uhlím zářivé,
a na balkoně ty, kol růžné páry skvoucí.
Jak sladká ňadra tvá! jak dobré srdce tvé!
My často řekli jsme si věci nehynoucí
v ty jasné večery, tak uhlím zářivé!

Jak slunce spanilá jsou za večerů žhoucích!
jak prostor hluboký! jak mocný srdce spěch!
Já k tobě kloně se, ty královno žen skvoucích,
jsem snil, že vdechuji tvé krve vonný dech.
Jak slunce spanilá jsou za večerů žhoucích!

Noc stále stávala se hustší, jako zeď,
mé zraky tušily tmou, kde tvé oči plály,
a pil jsem dechy tvé, ó, sladkosti! ó, jed!
V mých rukou bratrských tvé nožky usínaly.
Noc stále stávala se hustší, jako zeď.

Znám kouzlo, vyvolat zpět mžiky šťastných časů,
zřel jsem zas minulost svou, skrytou vklíně tvém.
Nač jinde hledati snad nyjící tvou krásu,
než v drahém těle tvém a srdci líbezném?
Znám kouzlo, vyvolat zpět mžiky šťastných časů!

Ty sliby, vůní dech, polibky bez mezí,
zda z hloubi vzkřísí se, v niž duch se neponoří,
jak slunce omládlá zas v nebi vítězí,
když vykoupala se až na dně velkých moří?
— Ó, sliby! vůní dech! polibky bez mezí!

Le balcon

Mère des souvenirs, maîtresse des maîtresses,
— Ô toi, tous mes plaisirs ! ô toi, tous mes devoirs ! —
Tu te rappelleras la beauté des caresses,
La douceur du foyer et le charme des soirs,
Mère des souvenirs, maîtresse des maîtresses !

Les soirs illuminés par l'ardeur du charbon,
Et les soirs au balcon, voilés de [vapeurs roses]1 ;
Que ton sein m'était doux ! que ton cœur m'était bon !
Nous avons dit souvent d'impérissables choses
Les soirs illuminés par l'ardeur du charbon.

Que les soleils sont beaux par les chaudes soirées !
Que l'espace est profond ! que le cœur est puissant !
En me penchant vers toi, reine des adorées,
Je croyais respirer le parfum de ton sang.
Que les soleils sont beaux par les chaudes soirées !

La nuit s'épaississait ainsi qu'une cloison,
Et mes yeux dans le noir devinaient tes prunelles,
Et je buvais ton souffle, ô douceur, ô poison !
Et tes pieds s'endormaient dans mes mains fraternelles ;
La nuit s'épaississait ainsi qu'une cloison.

Je sais l'art d'évoquer les minutes heureuses,
Et revis mon passé blotti dans tes genoux.
Car à quoi bon chercher tes beautés langoureuses
Ailleurs qu'en ton cher corps et qu'en ton cœur si doux ?
Je sais l'art d'évoquer les minutes heureuses !

Ces serments, ces parfums, ces baisers infinis,
Renaîtront-ils d'un gouffre interdit à nos sondes,
Comme montent au ciel les soleils rajeunis
Après s'être lavés au fond des mers profondes ?
— Ô serments ! ô parfums ! ô baisers infinis !

Последние стихотворения