Шарль Леконт де Лиль (Charles Leconte de Lisle) (1818-1894)
французский поэт, глава Парнасской школы

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Sûryâ на чешский язык.

Suryâ

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Přes božskou tvoji tvář a pěnící se záda
ti propast pravěků ve vlnách tichých padá,
tvé vlasy, které kdys ve víru mračen plály,
teď na pobřeží kol ve rozvalené skály
jak černé močály tu visí; vlna moře
a větry bez konce v nich sténají své hoře.
Suryâ! vězeň tys neproniklého stínu!
ty dřímáš položen v tichého písku klínu,
dech strašný, hrozivý se v tvojich plících valí,
kol boků strmých hor sníh bloudící on kalí,
a v chmurné propasti on hvězdy tíží bouře,
jež potopeny jsou ve hustých mračen kouře,
on zvedá ve sboru hlas vzdechů i hlas plesu,
jež v ňadrech ctihodných se valí velkých lesů.

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Hle, Zora k tobě jde lotosem opásána
a ruce krásné má a nohy třpytné z rána,
co zatím u moře ty leže dumáš tmavý,
ku vozu modrému růžové vpřáhne krávy.
Viz božské palmy kol stříbrné olše snivé
a svěží nymfey, jež plují v vodě živé,
i údol, ve kterém své tance splétajíce
se točí Apsaras ve kruzích víc a více,
vše mlhou vlnivou a měkkou zahaleno
se vzbouzí plameny a rosou naplněno.
Sedmerých nebes kruh bys mohl obsáhnouti,
ku zlaté voji spěj sedm ořů zapřáhnouti,
kus mdloby poslední do mořských větrů střes,
vzplaň ve vší síle své, vstaň, velebný se vznes!

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Líp než pták obrovský, jejž v mraku kroužit zočíš,
ty skokem vítězným, ó bojovníku, skočíš!
jak řeka valíš se, ó králi, býti zdroji
a nekonečnost kol jsouc spita září tvojí,
a vroucně rozchvěna ve vln tvých světle zlatém
se třese sílou tvou a tvojím majestátem.
Ve vzduchu planoucím jak nádhernou máš dráhu,
bys dospěl nesměrný ku věčné noci práhu!
Když vůz tvůj poklesne a oblohou se koulí,
což obzor vznešený se v řasy valné choulí!
Tvé tělo zářící se kloní nad proud tmavý,
Suryâ, oděno jsouc hávem věčné slávy.
Propasť ti jásá vstříc a otvírá se zdáli
před tebou! na břeh vstup a tiše spi, ó králi!

Ty, Pane, přebýváš na starých moří kraji,
tvé nohy mystické vod proudy umývají.

Zářící vojíne, jenž kráčíš nebes jasem
a valným prostorem a věčné tichým časem,
ty, který do ňader mohutné vlíváš zemi
své teplo velebné a plodné ručejemi,
jenž sedáš v poledni na vršcích sluncem žhoucích,
nás, králi světa, slyš! v nynějších i v budoucích
chraň časech pokojný a čisté krve rod,
jenž chválu pěje ti na břehu starých vod. 

Sûryâ

           HYMNE VÉDIQUE

Ta demeure est au bord des océans antiques,
Maître ! Les grandes Eaux lavent tes pieds mystiques.

Sur ta face divine et ton dos écumant
L’abîme primitif ruisselle lentement.
Tes cheveux qui brûlaient au milieu des nuages,
Parmi les rocs anciens déroulés sur les plages,
Pendent en noirs limons, et la houle des mers
Et les vents infinis gémissent au travers.
Sûryâ ! Prisonnier de l’ombre infranchissable,
Tu sommeilles couché dans les replis du sable.
Une haleine terrible habite en tes poumons ;
Elle trouble la neige errante au flanc des monts ;
Dans l’obscurité morne en grondant elle affaisse
Les astres submergés par la nuée épaisse,
Et fait monter en chœur les soupirs et les voix
Qui roulent dans le sein vénérable des bois.

Ta demeure est au bord des océans antiques,
Maître ! Les grandes Eaux lavent tes pieds mystiques.

Elle vient, elle accourt, ceinte de lotus blancs,
L’Aurore aux belles mains, aux pieds étincelants ;
Et tandis que, songeur, près des mers tu reposes,
Elle lie au char bleu les quatre vaches roses.
Vois ! Les palmiers divins, les érables d’argent.
Et les frais nymphéas sur l’eau vive nageant,
La vallée où pour plaire entrelaçant leurs danses
Tournent les Apsaras en rapides cadences,
Par la nue onduleuse et molle enveloppés,
S’éveillent, de rosée et de flamme trempés.
Pour franchir des sept cieux les larges intervalles,
Attelle au timon d’or les sept fauves cavales,
Secoue au vent des mers un reste de langueur,
Éclate, et lève-toi dans toute ta vigueur !

Ta demeure est au bord des océans antiques,
Maître ! Les grandes Eaux lavent tes pieds mystiques.

Mieux que l’oiseau géant qui tourne au fond des cieux,
Tu montes, ô guerrier, par bonds victorieux ;
Tu roules comme un fleuve, ô Roi, source de l’Être !
Le visible infini que ta splendeur pénètre,
En houles de lumière ardemment agité,
Palpite de ta force et de ta majesté.
Dans l’air flambant, immense, oh ! que ta route est belle
Pour arriver au seuil de la Nuit éternelle !
Quand ton char tombe et roule au bas du firmament,
Que l’horizon sublime ondule largement !
Ô Sûryâ ! Ton corps lumineux vers l’eau noire
S’incline, revêtu d’une robe de gloire ;
L’Abîme te salue et s’ouvre devant toi :
Descends sur le profond rivage et dors, ô Roi !

Ta demeure est au bord des océans antiques,
Maître ! Les grandes Eaux lavent tes pieds mystiques.

Guerrier resplendissant, qui marches dans le ciel
À travers l’étendue et le temps éternel ;
Toi qui verses au sein de la Terre robuste
Le fleuve fécondant de ta chaleur auguste,
Et sièges vers midi sur les brûlants sommets,
Roi du monde, entends-nous, et protège à jamais
Les hommes au sang pur, les races pacifiques
Qui te chantent au bord des océans antiques !

Последние стихотворения