Франсуа Коппе (François Coppée) (1842-1908)
французский поэт, драматург и прозаик, представитель парнасской школы

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Le Magyar на чешский язык.

Maďar

Magnát Ištván Benko, pán na uherské stepi,
jenž nosil na palci briliant velkolepý,
jenž zblednul zděšením, jak Turčín se jen blížil,
svůj statek mrhal rád tak jakoby jej tížil.

Žil věru magnátsky. Kdys o vesnickém bálu
šel mezi čeleď svou, jak pověst dí, a v sálu
ve hávu nádherném, jenž diamanty planul,
safíry, rubíny, ku podivu všech stanul,
a těžké zlaťáky ty schvalně na kabátu
měl špatně přišité, by v tance divém chvatu,
až v letu čardaše se páry budou stíhat,
mu na zem padaly a každý je moh’ zdvihat.
A věru chudý lid měl shon a tanec pracný.
Když rej byl ukončen, host bohatý a vzácný
zamířil ku starci, jenž samoten stál v koutě
a ruce skřížené, své bílé vousy kroutě
zřel chladně do dálky. Bůh ví, to Maďar pravý!
Plášť hnědý, řasnatý, a kolpak ten měl tmavý,
a přísně visel vous pod supím nosem jeho.

„Já také tobě chtěl dát něco z jmění svého,“
děl Ištván s úsměvem, v němž zloba hrála tiše;
„však zlaťák jediný mi nezbyl na kožiše.
Rci, proč jsi nesbíral, když pršelo mé zlato?“

Kmet: „Abych shybal se, to nestálo mi za to!“ 

Le Magyar

Istvan Benko, magnat de la steppe hongroise,
Le même qui portait au pouce une turquoise
Qui pâlissait, dit-on, quand le Turc arrivait,
Prodigua follement tout le bien qu’il avait.
Ce seigneur fut vraiment magnifique ; et l’on conte
Que, dans un bal champêtre, un jour, le riche comte
Vint, parmi ses vassaux, en superbes habits,
Couvert de diamants, de saphirs, de rubis
Et de lourds sequins d’or, qu’il avait, par caprice,
Mal attachés exprès au drap de sa pelisse,
Afin que, tout le temps qu’il serait à danser,
Ils tombassent par terre et qu’on pût ramasser.
Certes, les pauvres gens ne s’en firent pas faute.
Mais, quand ce fut fini, leur noble et puissant hôte
Alla droit vers un vieux qui, resté dans son coin,
S’était croisé les bras en regardant de loin,
Vrai Magyar, en manteau de laine aux larges manches,
En talpack noir, et dont les deux moustaches blanches
Tombaient sévèrement sous un nez de vautour.

« Je voudrais te donner quelque chose à ton tour,
Père, lui dit le comte Istvan avec malice ;
Mais je n’ai plus un seul sequin sur ma pelisse.
Dis-moi : Pourquoi n’as-tu voulu rien ramasser ? »

Le vieillard répondit :
                                     « Il fallait se baisser. »

Последние стихотворения