Виктор Гюго (Victor Hugo). Перевод стихотворения "Guitare" на чешский язык



	Главная • Стихи по темам Поэты по популярности • Top 100 стихотворений
	Виктор Гюго (Victor Hugo) (1802-1885) французский писатель, одна из главных фигур французского романтизма, политический и общественный деятель Список стихотворений поэта *Перевод стихотворения Guitare* на чешский язык. Na kytaru** Pěl Gastibelza, ten muž s karabinou, a k tomu hrál: „Aj, zda-li před lety s doňou Sabinou se kdo tu znal? V rej, nebo již se Falú v soumrak noří, ať zpíváte! — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! — Nu, Sabinu snad, seňoru mou sladkou, znal některý? Jí stará Maugrabina byla matkou z Antaquery; ve vřesku sovy z věže, jež se boří, ji poznáte — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! V rej, kdožby darů, které člověk dává, užít se bál? Kdo viděl zrak i její ústa smavá, zamyšlen stál; — Snad kmetu s děckem, hlad je oba moří, sou podáte! — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Vděk královny by zatemnila zcela ta spanilost, v živůtku černém v Toledě když spěla přes starý most, z dob Karla růženec šperk hrudi tvoří výš vypjaté. — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Tu král, když za ní pohlíželi páni, k bratrovci řek’: za pohled jeden, za vlas, za usmání, za polibek, dám Peru, Infante, Španělsko k moři přebohaté! — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Zda opravdu jsem miloval tu dámu, již nevím dnes, však vím, za pohled její beze klamu, já bídný pes, ať deset let mne v bagnu pouto moří v kruh sepjaté — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Byl letní den, kol viděl’s všecko pláti, se smát a hrát, se sestrou v lázeň šla, se vykoupati, tu plné vnad jsem lýtko viděl, jak je do vln noří, tak kulaté — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Když jsem ji viděl — pastýř v onom času, kam sáhá kraj — tu mnil jsem, že zřím Kleopatry krásu, o níž jde báj, že chytla Caesara své krásy zoří v jho proklaté! — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! V rej vesničané! Stoupá z noci klína tma nad horou… vděk holubičí prodala Sabina i lásku svou: »Za prsten zlatý, Saldagno komoří, mne zlíbáte!« — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Na lávku sednu, mějte soucit s kmetem ach, jsem již mdlým… Nuž tedy, ano — prchla za hrabětem, kam — což to vím? do Cerdagny, kde cesta záhyb tvoří do hornaté — Ten vítr, který vane od pohoří, mne pomate! Já viděl, chýž mou opustila v spěchu, to konec již… kam v dlouhé chvíli mám jít pro útěchu, mám hnus a tíž! Teď, tulák, duší bloudím po pomoří, ve pochvě nůž, — Ten vítr, který vane od pohoří, mne zmátl juž!“ Перевод: Ярослав Врхлицкий (1853-1912) Guitare Gastibelza, l’homme à la carabine, Chantait ainsi: Quelqu’un a-t-il connu doña Sabine ? Quelqu’un d’ici ? Dansez, chantez, villageois ! la nuit gagne Le mont Falù. – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou ! Quelqu’un de vous a-t-il connu Sabine, Ma señora ? Sa mère était la vieille maugrabine D’Antequera Qui chaque nuit criait dans la Tour-Magne Comme un hibou … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou ! Dansez, chantez! Des biens que l’heure envoie Il faut user. Elle était jeune et son oeil plein de joie Faisait penser. – À ce vieillard qu’un enfant accompagne jetez un sou ! … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Vraiment, la reine eût près d’elle été laide Quand, vers le soir, Elle passait sur le pont de Tolède En corset noir. Un chapelet du temps de Charlemagne Ornait son cou … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Le roi disait en la voyant si belle A son neveu : – Pour un baiser, pour un sourire d’elle, Pour un cheveu, Infant don Ruy, je donnerais l’Espagne Et le Pérou ! – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Je ne sais pas si j’aimais cette dame, Mais je sais bien Que pour avoir un regard de son âme, Moi, pauvre chien, J’aurais gaîment passé dix ans au bagne Sous le verrou … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Un jour d’été que tout était lumière, Vie et douceur, Elle s’en vint jouer dans la rivière Avec sa soeur, Je vis le pied de sa jeune compagne Et son genou … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Quand je voyais cette enfant, moi le pâtre De ce canton, Je croyais voir la belle Cléopâtre, Qui, nous dit-on, Menait César, empereur d’Allemagne, Par le licou … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Dansez, chantez, villageois, la nuit tombe ! Sabine, un jour, A tout vendu, sa beauté de colombe, Et son amour, Pour l’anneau d’or du comte de Saldagne, Pour un bijou … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Sur ce vieux banc souffrez que je m’appuie, Car je suis las. Avec ce comte elle s’est donc enfuie ! Enfuie, hélas ! Par le chemin qui va vers la Cerdagne, Je ne sais où … – Le vent qui vient à travers la montagne Me rendra fou. Je la voyais passer de ma demeure, Et c’était tout. Mais à présent je m’ennuie à toute heure, Plein de dégoût, Rêveur oisif, l’âme dans la campagne, La dague au clou … – Le vent qui vient à travers la montagne M’a rendu fou ! Переводы стихотворений поэта на чешский язык Переводы стихотворений поэта на другие языки Последние стихотворения


Французская поэзия