Шарль Бодлер (Charles Baudelaire) (1821-1867)
французский поэт, критик, эссеист и переводчик

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Le Chat (Dans ma cervelle se promène) на чешский язык.

Kot

I.

V mém mozku prochází se zticha,
jak ve svojí když jizbě dlí,
kot krásný, silný, rozmilý.
Když mňouká, sotva se to slýchá.

Tak něžný zvuk a skromný má;
ať tiší hlas, ať hrom v něm skrytý,
je vždycky hluboký a sytý,
toť vnada jeho tajemná.

Hlas ten se perlí, prosakuje
mně v nitra nejtemnější spád,
mne zajímá jak verše lad,
jak nápoj lásky osvěžuje.

On uspává zla krutý vztek,
on shrnuje vše zanícení;
slov potřeba mu vůbec není,
by nejdelší své věty řek’.

On líp, než všechny smyčce, pěje
v mém srdci, houslích bez všech vad,
nic královštěji nemůž’ hrát
na struně, jež se nejvíc chvěje,

než, kote, tajemný tvůj hlas,
ty kote zvláštní, serafický,
v němž vše, jak u anděla, vždycky
tak jemný má a ladný ráz!

II.

Srst jeho vůni má tak mednou,
ta plavá, snědá, že jsem zpit
jí večer byl, ač pohladit
jsem jej chtěl jednou, pouze jednou.

Těch míst to domácí je duch;
on soudí, řídí, vládne všemi
kol věcmi ve své celé zemi;
snad víla je to, nebo bůh.

Mé zraky kot ten, láska moje,
víc přitahuje nad magnet;
když poslušně je vracím zpět,
a hledím opět v nitro svoje,

tu pozoruji, zděšený,
žár obou zornic jeho sivých,
hvězd jasných, opálů těch živých,
jež hledí na mne upřeny.

Le Chat (Dans ma cervelle se promène)

 I

Dans ma cervelle se promène,
Ainsi qu’en son appartement,
Un beau chat, fort, doux et charmant.
Quand il miaule, on l’entend à peine,

Tant son timbre est tendre et discret ;
Mais que sa voix s’apaise ou gronde,
Elle est toujours riche et profonde.
C’est là son charme et son secret.

Cette voix, qui perle et qui filtre
Dans mon fonds le plus ténébreux,
Me remplit comme un vers nombreux
Et me réjouit comme un philtre.

Elle endort les plus cruels maux
Et contient toutes les extases ;
Pour dire les plus longues phrases,
Elle n’a pas besoin de mots.

Non, il n’est pas d’archet qui morde
Sur mon cœur, parfait instrument,
Et fasse plus royalement
Chanter sa plus vibrante corde,

Que ta voix, chat mystérieux,
Chat séraphique, chat étrange,
En qui tout est, comme en un ange,
Aussi subtil qu’harmonieux !

 II

De sa fourrure blonde et brune
Sort un parfum si doux, qu’un soir
J’en fus embaumé, pour l’avoir
Caressée une fois, rien qu’une.

C’est l’esprit familier du lieu ;
Il juge, il préside, il inspire
Toutes choses dans son empire ;
Peut-être est-il fée, est-il dieu ?

Quand mes yeux, vers ce chat que j’aime
Tirés comme par un aimant,
Se retournent docilement
Et que je regarde en moi-même,

Je vois avec étonnement
Le feu de ses prunelles pâles,
Clairs fanaux, vivantes opales,
Qui me contemplent fixement.

Последние стихотворения