Шарль Леконт де Лиль (Charles Leconte de Lisle) (1818-1894)
французский поэт, глава Парнасской школы

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения Kléarista на чешский язык.

Klearista

Zvlněným obilím sem Klearista kráčí;
jí černé obočí nad modrý zrak se stáčí,
na úzkém čele jemné stuhy hrají;
jak mléko šíji má a pružnou, kštice její,
kterými Miletské se růže ohněm stkvějí,
            se fialkami proplétají.

Hle, jasné obzory již božská zoře koupá
a skřivan jásavý do vzduchu vesel stoupá
nad kosů hvizd se tepem křídla vznáší,
co zajíc, v zelených jenž záhonech se skrývá,
svým skokem divokým pláň tichých klasů zrývá,
            až v perlách z nich se rosa práší.

Pod nebem mladistvým kdo víc a mocněj’ září,
zda dívka Sicilská s tou sladkorosnou tváří,
zda zora, z mořských vln jež vystupuje?
Kdo ví to, řekne to, ó Kráso, Světlo svaté,
zda s hvězdy jedné vy k nám na svět nepadáte,
            jež všecko živí, osvěcuje ?

Na stráně hřebenu, kde hlídal svoje stáda,
ji pastýř z Hybly zří, jde obilím tak mladá
mhou růžovou tvar jeho snů sem spěje.
I dí: „To byla noc a nyní ejhle, zoru!“
Nad jitro zářnější dalekém na obzoru
            se v jeho hrudi slunce skvěje. 

Kléarista

Kléarista s’en vient par les blés onduleux
Avec ses noirs sourcils arqués sur ses yeux bleus,
Son front étroit coupé de fines bandelettes,
Et, sur son cou flexible et blanc comme le lait,
Ses tresses où, parmi les roses de Milet,
          On voit fleurir les violettes.

L’Aube divine baigne au loin l’horizon clair ;
L’alouette sonore et joyeuse, dans l’air,
D’un coup d’aile s’envole au sifflement des merles ;
Les lièvres, dans le creux des verts sillons tapis,
D’un bond inattendu remuant les épis,
          Font pleuvoir la rosée en perles.

Sous le ciel jeune et frais, qui rayonne le mieux,
De la Sicilienne au doux rire, aux longs yeux,
Ou de l’Aube qui sort de l’écume marine ?
Qui le dira ? Qui sait, ô lumière, ô beauté,
Si vous ne tombez pas du même astre enchanté
          Par qui tout aime et s’illumine ?

Du faîte où ses béliers touffus sont assemblés,
Le berger de l’Hybla voit venir par les blés
Dans le rose brouillard la forme de son rêve.
Il dit : — C’était la nuit, et voici le matin ! —
Et plus brillant que l’Aube à l’horizon lointain
          Dans son cœur le soleil se lève !

Последние стихотворения