Альфред де Мюссе (Alfred de Musset) (1810-1857)
французский поэт, драматург и прозаик, один из крупнейших представителей литературы романтизма

• Список стихотворений поэта

Перевод стихотворения À Julie на чешский язык.

Julii

Vy ptáte se, proč po ulici
jen chodím, lenoch zívající,
ve slunci doutník kouřívám,
nač mladosti mé marné snění,
čím to, tři léta zahálení,
že bez spánku své noci mám?

Ó Julie, své dej mi rety,
v bláznivých nocích jejich květy
už zvadly jak tvůj obličej;
ó prodchni je svým vonným dechem,
sem, Afrikánko, své rty spěchem,
rty čisté jako krev mi dej!

Můj nakladatel vždy se vzteká,
že jeho stroj jen na mne čeká
a já že nepíšu juž nic;
z ctných lidí, jež klub obdivuje,
mi každý napřed prorokuje,
že nevrátím se tam juž víc.

Máš, Julie, španělského vína,
ať rozproudí se mysl líná,
hleď, dost nám bude zbývati:
tvé rty vrou ohněm, moje žití,
pojď, hloupost sobě vymysliti,
jež duši s tělem zatratí.

Že blázním zase, lidé praví,
že žaludek můj příliš tráví,
a že jsem hubený až děs;
bych za to stál, věř mému jménu,
že s rakem v srdci na Helenu
by poslali mne ještě dnes.

Nuž, Julie má, stišme touhy,
než rozpadnu se v popel pouhý
Herkul na skále strmící!
ty, kterou duše moje zmírá,
svůj rozhrň šat, tys Dejaníra,
ať vstoupím na svou hranici! 

À Julie

On me demande, par les rues,
Pourquoi je vais bayant aux grues,
Fumant mon cigare au soleil,
A quoi se passe ma jeunesse,
Et depuis trois ans de paresse
Ce qu’ont fait mes nuits sans sommeil.

Donne-moi tes lèvres, Julie ;
Les folles nuits qui t’ont pâlie
Ont séché leur corail luisant.
Parfume-les de ton haleine ;
Donne-les-moi, mon Africaine,
Tes belles lèvres de pur sang.

Mon imprimeur crie à tue-tête
Que sa machine est toujours prête,
Et que la mienne n’en peut mais.
D’honnêtes gens, qu’un club admire,
N’ont pas dédaigné de prédire
Que je n’en reviendrai jamais.

Julie, as-tu du vin d’Espagne ?
Hier, nous battions la campagne ;
Va donc voir s’il en reste encor.
Ta bouche est brûlante, Julie ;
Inventons donc quelque folie
Qui nous perde l’âme et le corps.

On dit que ma gourme me rentre,
Que je n’ai plus rien dans le ventre,
Que je suis vide à faire peur ;
Je crois, si j’en valais la peine,
Qu’on m’enverrait à Sainte-Hélène,
Avec un cancer dans le coeur.

Allons, Julie, il faut t’attendre
A me voir quelque jour en cendre,
Comme Hercule sur son rocher.
Puisque c’est par toi que j’expire,
Ouvre ta robe, Déjanire,
Que je monte sur mon bûcher.

Последние стихотворения